Ve dnech 14. a 15.6.2023 se žáci 8.A třídy zúčastnili školního cyklovýletu. Vyrazili jsme z Boršic směrem na Kostelany a Ostrožskou Novou Ves, kde nás čekala první zastávka na minigolfu na Slováckém dvoře. Cestou jsme sice trošičku bloudili a projeli se lesem o kousek více, ale tato malá zajížďka nám nemohla zkazit nádherný slunečný den. Golfové míčky byly trochu neposedné a ne všem se podařilo dostat míček do jamky napoprvé nebo napodruhé, napotřetí… Někteří potřebovali i 13 pokusů ke zdolání různých typů jamek. Nejvíce se vedlo Adélce Zelinkové, která měla celkové skóre na 17 jamek 62 úderů. V závěsu za ní byl Kryštof Jurčík s 63 údery. Zájemci si vyzkoušeli také pumptruckovou dráhu.
Po drobném občerstvení jsme se vydali po cestě dál směrem do Veselí nad Moravou. Zde jsme se stavili na oběd a odtud pokračovali přes zámecký park a jeho bludiště podél Baťova kanálu do Strážnice. Protože jsme měli dostatek času, rozhodli jsme se prodloužit si jízdu podél břehů až do Petrova, kde jsme se občerstvili zmrzlinou a vydali jsme se zpátky do přístaviště ve Strážnici. Zde jsme se zúčastnili hodinové okružní plavby po Baťově kanále, propluli protipovodňovými komorami a dozvěděli jsme se zajímavosti z historie stavby kanálu i zajímavosti z oblasti fauny a flóry, která se podél kanálu vyskytuje.
Poté už nás čekala jen cesta do nedalekého kempu. V kempu nás ovšem čekala největší výzva dne. Po ujetí 40 km jsme si ještě museli postavit stany, v nichž jsme strávili noc. Než jsme se uložili ke spánku, povečeřeli jsme v přístavišti, povídali si, vzájemně si sdělili zážitky a vyslechli strašidelný příběh na dobrou noc.
Ráno někteří z nás nemohli dospat a vstávali už v 6:30. Nasnídali jsme se, sbalili stany a vydali jsme se na prohlídku strážnického skanzenu – Muzea vesnice jihovýchodní Moravy. Paní průvodkyně nám popsala život našich předků, vysvětlila, co se dělo při narození dítěte, během svatby i během úmrtí člena rodiny. Měli jsme možnost nahlédnout i do dobových interiérů a alespoň trochu nasát historii.
Po prohlídce jsme už pomalu zamířili zpět do Boršic. Vzali jsme to ale oklikou přes rozhlednu Radošov, která se nachází ve Veselí nad Moravou. V tu dobu jsme si mysleli, že je to jediný kopec na naší cestě. Zmýlili jsme se. Po obědě ve vietnamské restauraci jsme opět šlápli do pedálů a vyrazili přes Moravský Písek do Polešovic a z Polešovic přes kopcovité vinohrady do Boršic. Měli jsme toho už dost, přesto jsme se nevzdali a zpáteční padesátikilometrovou cestu jsme úspěšně zdolali. Máme spoustu zážitků, na které budeme rádi vzpomínat.
Mgr. Kamila Šebestová, Mgr. Veronika Sedlářová
