Historie školství v Boršicích
O škole
O tom, kdy byla v Boršicích založena škola se nedočteme v žádných historických pramenech. První zmínku o existenci školy v Boršicích tzv. „schola ludus“ nám dokládá zápis římskokatolické farní oddavkové matriky. Podle nového školního řádu z 6.12.1774 byla v Boršicích zřízena triviální škola. Triviální škola neměla budovu, vyučovalo se po domech, ale nejvíce v domě č. 132. Školu navštěvovali žáci z Boršic a přiškolené obce Tučapy. Roku 1820 je škola v Boršicích zapsána jako náboženský fond s jednou místností, v seznamu majitelů číslo 190. V roce 1825 přišla velká povodeň a škola byla zbořena. V té době se vyučovalo v domku č. 132 v části obce Bosna. Když v roce 1834 obec a majitel panství velehradského vystavěli novou školu, docházeli do ní i žáci z Tučap. Správcem školy byl Anton Kraus. Roku 1867 byla boršická škola dvojtřídní.
V roce 1869 vyšel Nový zákoník, který určoval plán vyučování pro další léta. Škola získává název „národní“ a podle počtu učitelů dvojtřídní. Vyučování bylo půldenní. Novou úpravou zákona ze dne 2.5.1883 získává škola název „obecná“. V roce 1903 dostala škola povolení k rozšíření a vznikla škola čtyřtřídní. Výnosem císařsko-královské zemské rady z 21.9.1906 došlo v roce 1907 k rozšíření školy na pětitřídní. Při výuce ve škole se postupovalo podle osnov pro šestitřídní školy. Šestitřídní obecnou školou byla škola v Boršicích až od roku 1937. Jako osmiletka začala boršická škola pracovat od září 1954 na základě zákona o školské reformě z roku 1953. Na devítiletou školní docházku se celostátně přešlo v roce 1958. Protože se ale Boršice potýkaly s nedostatkem místností pro školu, začala devítiletka pracovat až od roku 1960. V tomto roce poprvé v historii školy dostali žáci všechny školní potřeby – knihy, sešity, kružidla, plnící pera a tužky zdarma.
František Horenský
Působil jako pedagog, spisovatel, publicista i fotograf, byl ryzím vlastencem. Ojedinělou kolekci dvouset třiceti skleněných negativů získalo Slovácké muzeum od Ludmily Barčákové z Boršic v roce 1994-7, dalších více jak sedmdesát snímků se nám podařilo získat do dokumentace muzea k přefocení od Bořka Žižlavského, jemuž se naskytla neopakovatelná příležitost zachránit značně poškozené album na smetišti. Navíc byla řada snímků dokonce popsána rukou Františka Horenského, čímž vzrostl význam a dokumentační hodnota souboru. Ve fotografickém fondu Slováckého muzea jsou zastoupeny výjimečné snímky, které zachycují běžný život lidí především v místech jeho působení, v Pašovicích a poté v Boršicích. Miloval potulky přírodou, okolními vesnicemi, nejraději chodil do alejí nad Medlovicemi, nad Polešovicemi, toulal se lesy Divokem i Kladichovem.
Volná příroda a les pro něj byly chrámem. Putovával sám, s žáky, rodinou, příbuzenstvem i jeho společenstvem přes Smraďavku, do hlubokých lesů k Pile, kolem bludných kamenů Kozla a Kazatelny, přes Hroby až na Cimburk, na Buchlov, na pravěké Hradisko na Holém kopci.
Rodiče mu předurčili kněžskou kariéru. V roce 1884 byl zapsán do olomouckého semináře, po dvou letech však proti vůli rodiny ze semináře odešel. Nastoupil na filozofickou fakultu do Prahy. Z finančních důvodů se vrátil na Slovácko a usadil se v roce 1889 jako učitel v Boršicích u Buchlovic. Udržoval kontakty s řadou regionálních sběratelů a kulturních pracovníků – s Bedřichem Benešem Buchlovanem, Františkem Kretzem, Josefem Klvaňou. Svými články přispíval do časopisů a deníků, především do Slováckých novin, Moravské orlice, publikoval dvě drobné sbírky Slovácké obrázky a Nové slovácké obrázky.
Každodenní život selské rodiny, provázený obřady a obyčeji a celý kolorit ročního zvykosloví, to vše důvěrně poznal a později vylíčil nejen ve svém literárním díle, ale také ve svých obrázcích. Hry a povinnosti dětí na pastvě a v humnech, školní výchova, práce na poli a na zahradách, mateřství, děti jako nejvzácnější Boží dar, rodinné svátky a slavnosti i poslední chvíle člověka, to vše František Horenský slovně i obrazem vroucně a obdivuhodně postihuje.
Základní škola Františka Horenského, Boršice
Aliquam eu nunc. Fusce ac felis sit amet ligula pharetra condimentum. Curabitur nisi. Aliquam erat volutpat. Vestibulum ante ipsum primis in faucibus orci luctus et ultrices posuere cubilia Curae; In ac dui quis mi consectetuer lacinia.